8. kapitola

Když byla Saskie v kavárně již několikátý den, pravil Rafael:
"Asi brzy poznáte našeho největšího štamgasta. Pár dní tu už nebyl a dle empiricky odhadnuté pravděpodobnosti by se tu měl objevit co nejdříve. Je to básník Bedřich Mumraj."
"Přiznám se, že toto jméno mi nic neříká."
"Není divu. Zatím mu žádná sbírka nevyšla. Cítí se být zneuznaným. Takže si svou frustraci ventiluje tím, že chodí sem, do prostředí spjatého s literaturou. Určitě vás bude oblažovat svými verši. Popřejte mu, prosím, sluchu. Když s ním budeme naladěni na stejnou vlnu, pustí zde chlup, jak se říká. A na spropitném také nešetří."
"Když mě bude oblažovat jen verši, proč ne."
"Nebojte se, je to gentleman."
Záhy poté vstoupí do kavárny chlapík. Nikoliv od pohledu gentleman, spíše zcela civilně, neutrálně oděný muž. A zamíří si to k Rafaelovi.
"Zdar, Rafíku!"
"Zdar, Bertíku! No konečně! Celé naší třídě jsem rozeslal reklamu na tuto kavárnu, ty jsi první, kdo sem zavítal. Tak se usaď. Jakou kávu ti můžu nabídnout?"
"Kávu určitě nějakou ano, ale nejprve prosím frťana něčeho ostřejšího. Jedna taková herdek..., no prostě herdekzákaznice mě nakrkla, potřebuji to spláchnout. Máš tam například vodku?"
"Ovšem."
"Tak tu vodku a potom capuccino."
"Jak libo."
Mezitím do kavárny vstoupil básník Bedřich Mumraj. Rafael se přitočil k Saskii a co nejnenápadněji jí pošeptal:
"Právě o vlku a vlk za humny. Ten čerstvě přišedší pán je onen básník. Ujměte se, prosím, jeho obsluhy."