14 Hostinec na kraji nekonečna

Sudy s pivem byly ustaveny. Ethan poděkoval Nathanielovi za pomoc s jejich vynošením. Ten kluk se mu začínal líbit. Byť toho měl až po krk, neřekl ani slovo a dělal všechno, co mu Ethan řekl.

Oba se zrovna protahovali a masírovali si namožené svaly, když tu se ozvala rána zpoza baru.

„Sakra!“ zaslechl jen Ethan Rebeccu, než k němu dolehl zvuk, který si nemohl splést. V duchu si nadával, že tu magickou pojistku na myčce nedal opravit. Sice se všichni dohodli, že obsluhovat ji budou jen lidé, protože bez magické pojistky se nedalo přesně říct, co se může stát, když ji zapne někdo jiný, než člověk, ale při domluvě zapomněli na Černou hodinu a ta se jim teď připomněla výbojem, který zasáhl Rebeccu. Byla to taková šlupka, že jí to přehodilo přes bar.

Ethan s Nathanielem se k ní rozběhli a nutili ji zůstat v klidu ležet. Rebecca se zmateně rozhlížela kolem sebe a pohledem přeskakovala z Ethana na Nathaniela a zpátky. Ethan ji pomalu začal prohmatávat tělo, aby se ujistil, že si nic nezlomila. Vypadalo to jen na drobné pohmoždění a naštěstí žádnou zlomeninu. Kdykoliv se dotkl bolavého místa Rebecca sykla bolestí a Nathaniel ji začal hned uklidňovat. Byl to zvláštní pohled. Ještě před hodinou by si ti dva nedokázali přijít na jméno a teď by člověk při pohledu na ně tvrdil, že vypadají jak dobří kamarádi.

„Zkrat topné jednotky!“ ozval se z ničeho nic kyborg z kuchyně. „Zkrat topné jednotky! Únik plynu. Riziko exploze na 45 procentech.“

„Kurva,“ vydechl Ethan.

„Já se o ní postarám,“ pronesl Nathaniel a kývnutím naznačil, ať se jde Ethan věnovat většímu průseru.

„Dík. Im! Běž mladýmu pomoc s Beccou!“ houkl Ethan na Imogen a sprintoval do sklepa odpojit plynovou bombu.

„Zkrat topné jednoty! Únik plynu. Riziko exploze na 60 procentech!“ doprovázel ho kyborgův hlas.