Kovář a jeho mazlíček

Z kovárny se ozývalo pravidelné zvonění kovu, když Brogo vstoupil.
"Mistře kováři, máte chvíli?!" volal aby přehlušil rámus práce.
"Hmm," zabručel kovář.
"Potřebuju přinýtovat madlo štítu. Vidíte, tady to špatně drží."
"Jo, kouknu se na to." pravil kovář. Položil štít na kovadlinu a uchopil kladivo. Sotva ale udeřil do nýtu, zpoza ponku vyběhla malá nutrie, prosmykla se Brogovi mezi nohama, a pelášila ven.
"Zatraceně!" zanadával Brogo. "Co to bylo?"
"To nic, to je ponková nutrie," prohlásil kovář.
"Co?! Punková nutrie?" nechápal Brogo
"NE! Ponková! Zabydlela se za ponkem a asi ji vadí to bušení. Ale na noc se zase vrátí."