Čeho je moc...

„Proč si to dělám?“ rozpřáhnu ruce.
„Protože seš masochista, Tess,“ jemně mě upozorní Gwen. „A nedokážeš zůstat stranou.“
„Má pravdu, víš,“ povída San.
Vím.
Poslouchám.
Jsem masochista.
Nedokážu zůstat stranou.
I když se někdy snažím.
Tahle mařenka, prosím, neustále mluví. Je to tok volného vědomí.
Co vidí, komentuje. Všechno.
Na co myslí, ihned sdílí. Všechno.
Odhadované myšlenkové pochody okolí? Uhodli jste.
Hlásá je nepřetržitě.
Někdy je mi za ní stydno, zvláště když San naopak poslouchá se zaujetím, to probereme po dvaadvacáté hodině, popojedem...
Zatím nepřišla na to, že by taky někdy mohla... nemluvit.
Kde je to zaklínadlo na zánět hlasivek?