Jaký otec...

Jack junior seděl v židličce. Zpod dlouhých řas svítila modrá kukadla, zbytek tváře pokrývala přesnídávka.
„A tady letí Supermarine Seafire,“ řekl nadšeně Jack a zamířil se lžičkou k dítěti.
Jack junior snědl asi půlku nákladu zmíněné stíhačky.
„A na řadu přichází Blackburn Skua,“ pokračoval otec.
„Už ti chybí jenom Westland Welkin a Hawker Tornado. Tímhle tempem ho nenakrmíš ani do večera,“ pronesl suše Ianto a přivoněl k hrnku s čerstvou kávou.
„Ba!“ řekl Jack junior a na Iantově saku přistálo sousto přesnídávky.
„Zabít málo,“ zamumlal Velšan.
„Koho?“ otázal se Jack.
„Tebe. U malého Jacka si tou nesmrtelností tak jistý nejsem.“