Průvodce

Liška u něj stále byla. Během noci se přesunula a hřála mu záda. Zvláštní, pomyslel si, takhle se přece divoká zvířata nechovají.
Podělil se s ní o snídani, sbalil věci a chtěl pokračovat v cestě, jenže…

Něco bylo jinak. Přísahal by, že tam, kde dnes slunce vyšlo, ještě včera zapadalo.

„Možná už blázním,“ zauvažoval nahlas, ale zbytky stop ve sněhu mu situaci potvrdily. „No ale, kam teď? Východ je na západě, je i levé vpravo?“

Liška mu čumákem šťouchla do ruky a vydala se směrem k lesu. Po pár krocích se ohlédla a jemu došlo, že chce, aby ji následoval.