Z deníku dobrodruha II 6 - Když se osamění vkrádá do znavených těl

Únava jen tak nemizí a vkrádá se ospalost. 

Vracíme se do místnosti pod schody - má jen jeden další východ - hodíme kemp.

Kroužkovku si nesundám, chci co nejdřív usnout, a bejt přitom stále připravenej.

Fleuriot už chrápe, doslova, docela hlasitě.

Je skoro úplná tma.

Jen malá svíčka vrhá pár paprsků.

Zaprášené kameny zastrašují narušitele.

Je tu nějakej další zvuk v pozadí. 

Napjatě poslouchám, než mi to dojde.

Opatrně se posadím abych nevzbudil Jorchu a zpražím pohledem Klíšťáka.

Šeptem řvu: "Ty si ho honíš?"

"Jo, no a? Však to děláte taky!"

"To, jo, všichni to někdy potřebujem, ale ne, kurva, na hlídce!"