Myš v zahradnictví

Bejt adoptovanej, dostat se tak z komunity pošahanejch náboženských fanatiků, která je zástěrkou vobchodů kolumbijský mafie, je dobrý. Ale úplně bezbolestný to nejni. Přechod do rodiny mágů, profesorů a vobecně slušnejch lidí, je jako cpát hranatej kolík do kulatý dírky.
Seděl jsem v zahradnictví Frankovy mámy, v zemi, vo který jsem ani netušil, že existuje. Ze záhonu zírala myš. Zírala inteligentně.
„Maruška,“ řekla Frankova máma, „kdysi jsem ji chtěla zaklít, ale trochu se to zvrtlo.“
„Ty jsi vopravdu Frankova máma,“ zasmál jsem se.
„Nevlastní,“ vodpověděla suše.
Dokonale tím vobrousila muj strach. A naděje, že všechno dobře dopadne, vzplála jako pochodeň.