Není to tak jak zdá se býti

V Toničce by se krve nedořezal. Její druhé myšlenky se rozeběhly o překot. Je to běs? Trápí ji mora? Anagrama byla vždy tak tvrdá a necitelná, co na její tváři u všech všudy dělá potok slz?
Pak se konečně probudily třetí myšlenky a zarazily ten nesmyslný tok předjímání.
„Dobré dopoledne, Anagramo, tvoje kamarádky o tebe mají starost,“ pronesla pomalu, vážíc každé slovo.
Anagrama se rozesmála. Nová záplava slz kapala na zem.
Tonička víc cítila než slyšela jak se fíglové ztrácí v podrostu lesa.
To je jen dobře, mentální zhroucení čarodějky nepotřebuje svědky.
„To je cibule,“ vykoktala Anagrama: „učím se vařit.“