Čištění chodeb, tříštění rohů

TrrrRRrrRRrr!
Z posledního vetřelce se zakouřilo.
„Čistý!“
Zbylo nás jedenáct.
„Larson a spol výtahem, my po požárním!“ rozdělil jsem mariňáky.
V modrém podlaží se dle otřesů stropu ještě bojovalo.
Udržíme se? Věčná otázka.

První dvojice v žáru adrenalinu zapomněla před zákrutem chodby přibrzdit a ty slizké příšery na ně naskákali ze stropů. Chvíli jsme mířili na zmítající se těla, ale jakmile bylo jasno, že ani jednoho nezachráníme, celé jsem to zpražil plamenometem.
„Ááá!“ vyskočil zpoza mě mladý kulometčík a vykropil celý zásobník spíš do tříštícího se rohu zdi než za něj.
Chápal jsem to. Právě mu umřeli dva nejlepší kamarádi.