Vyrážíme

Stáli před léčebnou.
Marigold se otočil a vážným hlasem pronesl:"Opouštím vás, vyrážeje na cestu plnou nástrah, nebezpečí, protivenství a škůdců zlovolných, bídáků a lapků nepočítaných, děvčat mravů nevalných, bídy a utrpení převelikého, doprovázeje zde, tohoto mistra cechu zaklínačského, neboje se příšer a nestvůr pražádných, odvahou svou zašťitujíce mu život jeho strádáním nalomený a milenkami zprotivený. Jdu směle vpřed, větrem, dešťem, zimou i plískanici, neohlížeje se ani na okamžik zpět, vstříc osudu svému i osudu mého přítele nejdražšího, nedbaje celé zlovůle světa, potvor zrádných či tvorů magických."

"Pojď už, Marigolde, potřebuji se někde vysrat", ozval se do nastálé pomlky Geralt.