Je čas?

Jindřišku probudil hlad. Koukla na mobil. Tři hodiny. Pokoj se koupal v denním jasu, vedle ní oddechoval Jousef a na gauči pochrupovali dva psi. Podívala se na displej, projela hotelovou nabídku a objednala dva obědy.
“Výborně jsi to vymyslela,” pochválil ji Jousef. “Už dlouho mi nikdo nedonesl jídlo až do postele!”
V té chvíli mu na peřině přistálo i něco dalšího. Házecí kroužek. Vedle něj druhý. Zpoza pelesti se na něj zubily rozesmáté psí obličeje.
“To víte, že půjdeme ven,” slíbila Jindřiška.
Jousef neodpovídal. Koukal na dva kroužky a uvědomil si, jaký měl vlastně být cíl tohoto výletu.
Je čas.