Mříže jsou vždycky mříže

Toto přinesl do stání náruč slámy.
„Tak co budeš s Bublinkou dělat?“ zajímal se Mikael.
„Bublinka?“ pousmál se Toto a pohladil kobylčinu pěknou hlavu.
„Nejdřív ji nechám odpočinout. Pohodlně, tady nemusí být uvázaná.“
„Ty jo, ty máš pro koně vlastně pokoj! I když s mřížema. To jsem ještě nikde neviděl.“
„Já taky ne,“ zasmál se Toto a sledoval, jak se klisna spokojeně protahuje a pije vodu.
„Tady vedle stojí skoro nepoužívaná šatlava. Majitel kovárny jednu celu koupil.“
Mládenec se okamžitě prosmykl kolem Tota ven. Mříže jsou mříže, i když nově je za nimi kůň.
Toto se zasmál.
„Neboj, nejsem žalářník.“