Bouře

Když běsnění... tak běsnění. Časově mezi Někdy hrdina nestačí a Prosbou
----
Provazce ledového deště bičovaly rozbouřenou hladinu moře. Kapitán Harris stál na zádi. Paluba pod jeho nohama se děsivě kymácela. Sotva se udržel na nohou Starý Hawkins a několik dalších mužů se s vypětím sil snažilo udržet vzpurné kormidlo. Proklatá bouře! Nic neviděl. Nic neslyšel. Jen burácení vichru a běsnění vln. A pobřeží bylo blízko. Nebezpečně blízko. Ostrá skaliska. Zákeřná dračí tlama číhající na svou kořist. A pak tu byla ona! Nemesis. Překážka mezi jeho lodí, jeho Skřivánkem a otevřeným mořem. Hradba mezi životem a smrtí. Proklatá bouře! Proklatá loď! Teď už veřil Frances Doyleové. A modlil se, aby nebylo pozdě...