Noční bdění

Po Karlově odjezdu na frontu obývala jeho pokoj (navrhl to on sám). Mívala noční služby, po nichž se potřebovala vyspat, mladší sestry ji ráno rušily – a večer zase rušila ona je.
Stála tiše u okna otevřeného do letní noci. Kostel na náměstí tonul ve tmě, přesto rozeznala, že na hřeben jeho střechy usedl bílý pták. Snad vrána… Musela se zasmát sama sobě. Copak je úplně pitomá?! Bílá vrána!
Ano, to byla mezi nemocničními sestrami ona.
Svým vzděláním, svými názory, odmítáním konvencí, touhou po samostatnosti…
I když mnohé ji měly spíš za černou ovci.
Ne, že by jí na tom záleželo.