Maso mlsám sama

"Večeře!" ozval se babičky hlas.
Děda s vnučkou na sebe pohlédli.
"Už jdeme!" zavolal dědeček zpátky. Chňapl po holi a křehkým roztřeseným krokem zamířil do jídelny.
Tam už na ně čekala babička a tři talíře.
"Maso?" zajásal dědeček. "Čím jsem si vysloužil takovou vzácnost?"
Babička s vnučkou vzhlédly od brambor. "Máme tě rády."
"To je od vás hezké, ale já už ho nepotřebuji. Vždyť už jsem jen skořápka. Ale jsou tu mladší, ve vývinu. Mnohem potřebnější." Dědeček posunul talíř s voňavým masem před vnučku. "Poprvé?"
Přikývla.
Olízla se a pak si kousnula do masa.
Znovu.
A pak znovu.
A znovu...