Nabídka, která se (ne)odmítá

„Mohla bys mi laskavě vysvětlit, proč odjíždíme tak nakvap?“
Semknu rty. Nechci nic vysvětlovat. „Je to tak lepší.“
„Kdybychom týden počkali, Medu by si vyzvedl Lučištník! Takhle…“ pohodí hlavou k děvčeti, které držím v sedle.
Jsem hloupá. Měla jsem to udělat. Když mi do stanu vnikla ta šílená ženská, která měla v součtu asi tři zuby a jedno oko, servala svoje šaty, vrhla se na mě a začala rvát šaty ze mě, zbaběle jsem utekla. Měla jsem jí navrhnout, ať počká na mého kamaráda. Že ten si dá říct rád.
Zvednu hlavu. „No, jestli myslíš, že bychom se měli vrátit…“