Není nad to se vrátit

„Měli jsme ji tam nechat,“ drtím mezi zuby.
Najít v Mezisvětí místo, kudy projít, abychom se octli přesně tam, kde potřebujeme, není vůbec jednoduché. A bloudit jím dlouho je nebezpečné.
Meda se jen usmívá. Každý její pokus o pomoc jsme naštěstí s úspěchem v zárodku udusili. Kdoví, kde bychom se zas ocitli. Nejvyšší čas předat ji Lučištníkovi a uhánět splnit úkol.
„Ještě kousek,“ řeknu. „Když popojdeme támhle, dostaneme se třeba blíž k cíli.“
„Hlavně někam stranou, mimo lidi,“ bručí Gonny.
V soustředění zapomeneme Medu hlídat a to se nám vymstí.
Než se nadějeme, stojíme uprostřed švédského ležení.
I se psem.