Prchající milovník

…ještě tam budem, dal bych si tu čtvrtou...breptá a pak v cizích botách utíká, až se zdivočelý mullet třese, spoléhá na kolektivní hluchotu a síly v pozadí, díky nimž letí, jako by měl motýlí křídla. Ta ženská sebranka pořádá lov na ženicha, on byl dodnes mrtvá schránka, půst ho svázal v řetězech svobody. Patová situace. Jeden den hrdinou a teď čekatel optimista shání antikoncepci pro veverku, která se jako vejce vejci podobá té lidské (podle starých mistryň, které měly patent na rozum). Rozkaz zněl jasně – zázrak moderní techniky dává právo být zapomenut, nadejde soumrak soumarů, udřených péčí o děti.