Dračí zima

Mohutný drak se choulil ke stěně malého kamenného domku uprostřed chumelenice. Drkotal zuby.
Ještě před chvílí byl s ní vevnitř. Teplo domácího krbu. A tak dál. Pak ale padly slova, která padnout neměly. A vevnitř zavládla mrazivá atmosféra. A tak šel radši ven, na mráz.
Padal soumrak.
„Pojď dovnitř, ať venku nenastydneš,“ vykoukla ze dveří.
Už vychladla a možná i trochu roztála, zadoufal. Proměnil se a vešel dovnitř.
Mírně se na něj usmála. Něžně ji objal. „Studíš,“ broukla na něj, „svařím ti trochu medoviny.“
„Vidím něco, co by mě zahřálo ještě víc...“ zamžikalo mu šelmovsky v očích, „...sladší než medovina.“