„Nevzal jsem to včera za správný konec,“ usmál se omluvně K.
João odložil pastelku šarlatového odstínu.
„Trávit večer s dealerem hašiše, opít se do němoty, usnout ve veřejném parku…? Tak jsem prožil první dvě dekády svého života,“ zazubil se, „a něco vám řeknu. Tohle město nabízí spoustu potěšení. Hlučné bary, fet, macaté mamas i štíhlé nymfy… ale to je jen únik… Krásu musíš hledat pod povrchem. Jako u téhle pastelky. Musíš si ji zasloužit.“
K. se zamyslel.
„Kde ji ale hledat?“
„Není kde, ale jak, senhor. Hlavní je nepoddat se svodům. Pozorně se dívejte kolem sebe. Štěstí je snadné přehlédnout.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
João je prostě skvělej, ach
Zuzka
João je prostě skvělej, ach jo. Přitom mám v reálu problém odpouštět lidem s mizernou minulostí.
Awww, to je tak krásné a
Kleio
Awww, to je tak krásné a moudré a vůbec... krásny Bílého města se přece samy objeví, když se bude dívat.
Ale to je mi nějaký mudrlant.
Faob
Ale to je mi nějaký mudrlant. řekl bych, jo, jo, štěstí se přehlédne hned, v tomhle případě třeba nepouštět se do řeči... Ale komentuji cynicky, omlouvám se, jen mi to k té italské atmosféře a K. vlastně nesedí. Drabble líbí moc, macaté mamas je i svou zvukomalbou dokonalý vyvolávač těch příslušných představ!
Akorát nejsme v Itálii a od
Kleio
Akorát nejsme v Itálii a od italských povah jsme sakra daleko. :D
To je pravda, podepisuji.
Nathanel
To je pravda, podepisuji.
Tak to se omlouvám, čtu toho
Faob
Tak to se omlouvám, čtu toho moc.