Starej se nezakecal

Když se František, promrzlý, ale šťastný, vrátil, našel otce v kuchyni s láhví, štamprletem a fotografii.
„Chceš taky?“ uvítal ho ten, když svlékl kabát s trikolórou a posadil se. František pokrčil rameny a zatímco otec bral druhou sklenku, podíval se na fotografii. Byly na ní řady sveřepě se tvářících mužů v kabátech, rádiovkách a s puškami.
Otec mu nalil. „Se ukažte, vy mladý. Ale myslím, že nemáte žaludek jako měli my. Poslouchal jsem rádio. Revoluce? Houby! Mít rozum, vyřídíte nás hned teď. Stačí trochu zaspat a třídní nepřítel vám vybují za prdelí, ani se nenadějete.“ Zachechtal se. „Věšte, dokud můžete!“