Pastýř stromů

Na dohled od jezera byla půda měkká množstvím vláhy a hojně porostlá mechem. Zem pod nohama lehce pružila a do mechu se nohy bořily jako do polštářů.
Timpinen si často při hře na píšťalu poskočil a přesto nevydal žádný hluk.
Hvězdy mu k písni svítily jasnou modrou září, stromy nakláněly větve a jemně šelestily listím. Několik elfů bylo vábenou jeho hudbou. Následovali jej však zpovzdálí, aby jej nevyplašili.
Tak se dostal do temnějšího lesa, kde byl sem tam listnatý strom mezi jehličnany. Hrál zrovna na paloučku, když se jeden smrk otřepal, protáhl si větve a otevřel oči, které dlouho spaly.