Zmije kam se podíváš

„Hezká ozdoba,“ řekl pan král ukazuje na dečky na stole.
„Dlouhá to doba,“ pospíšil si dodat Bystrozraký,
„od poslední naší návštěvy,
cestou jsme potkaly dvě děvy.“
Děd spokojeně pokýval hlavou. Zřejmě nezaznamenal, že věta se sice rýmuje, její informační hodnota je však nulová a navíc končí jaksi uprostřed…
„Představte si, začaly se mi tu potloukat zmije,“ pravil po chvíli rozšafně. „Já je chytám. Do vědra. Zmije je zdatný plavec… ale nevydrží. Já vám jich takhle chytnu šest… i pět.“
Zlatovláska pojala podezření, že Vševěd tentokrát nemluví z cesty jako obvykle. Rychle stáhla ruku, do té doby na jedné dečce položenou…