Ach, ta láska

Dokázal hovořit tak libým šepotem, že to zalézalo pod kůži, a věděl to o sobě.
"Už jsem ti někdy řekl, jak mě fascinují tvé oči? Cítím se ztracen a bezmocný, když se na mě podíváš - tak, právě tak. Už jsem ti to někdy řekl?"
Dnes mu slova splývala z úst výjimečně hladce, sladce, medově. Svět se točil, točil se jen kolem nich dvou.
"Neřekl! Já hlupák. Tvoje oči! Ty tvoje oči jsou jako dvě slunce shlížející z výše."
Zasnil se. Na nebi tančily hvězdy.
"A tvé vlasy... Jako čerstvě padlý sníh... Ach, pověz mi něco."
"Drž už konečně hubu, Marigolde."