Chlupatý zrzavý kocour se plavným skokem ocitl na střeše a namířil si přímo k té divné věcičce ze žlutohnědých cihel. Fascinovala ho. Někdy, zvláště bylo-li chladno, od ní šlo příjemné teplo. Štiplavý šedočerný kouř už tak příjemný nebyl, ale dalo se mu vyhnout.
Teď byla studená. Příležitost prozkoumat ji blíže. Opatrně vyskočil na obrubu. Úzká, ale pro šikovnou kočku žádný problém. Zvědavě nakoukl dovnitř. Černočerná tma. Zvláštně vonící. Zdá se mu to, nebo se tam něco pohnulo? Naklonil se trochu víc.
Pád. Buch.
Kočičí Bůh je milosrdný. Umí odpouštět. Dvířka na dolním konci komínové šachty pod nárazem kocouřího těla povolila.
Po, 2011-04-25 12:27 — Profesor
Pěkné. Ještěže dvířka
Pěkné. Ještěže dvířka povolila.
Po, 2011-04-25 11:43 — Danae
Dík, žes na kocoura hodná :)
Dík, žes na kocoura hodná :)
Po, 2011-04-25 12:13 — Erendis
Já na něj moc hodná nebyla.
Já na něj moc hodná nebyla. Když jsem ho našla, nemilosrdně jsem ho odnesla vykoupat. Byl chudák tak vyjevený, že ani nemňoukl.
Tenhle příběh je stoprocentně pravdivý.
Ne, 2011-04-24 22:51 — Aries
To jsem ráda, že to dobře
To jsem ráda, že to dobře dopadlo
Po, 2011-04-25 00:04 — Erendis
Dodneška mě lehce zamrazí,
Dodneška mě lehce zamrazí, když si uvědomím, jak ohromné měl štěstí.
Po, 2011-04-25 00:06 — Aries
Věřím, mám kocourů pět
Věřím, mám kocourů pět
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit