Nečekané setkání

„Nejseš ty moje dcera?“ rozesmál se starý Turnbull, jako když prší ořechy na střechu z vlnitého plechu, „pár dětí jsem už nadělal… Podobně zrzavejch jako ty, veverko! O jedno víc nebo míň, kdo si to má k čertu pamatovat!“
Stále se nemohli zbavit údivu, kde se v té pustině najednou vzala osada. Vozová hradba ošuntělých karavanů obrostlá bodláčím a kopřivami. Dokonce i Müllerovy skenery zůstávaly hluché.
„Vítejte v misii u Svatýho Ondřeje,“ zahlaholil vousatý patriarcha rodu, když prošli pod třepotající se modrobílou vlajkou, „Máme tu všechno, co potřebujete… léky, obvazy… i dezinfekci…“ Lupnul očima po Joachimovi, který jen naprázdno polknul.