Psal se rok 2013 a nastala apokalypsa.
Zemi sužovala odporná vedra, hordy lidí se pařily na letním slunci a volali po oddechu.
Všude masy těl, dlažební kostky ztěžovali příchod, přesto dorazil.
Řekli mu, že mu nedají největší sál - ba ani druhý největší. Zastrčili ho do malé místnosti na kraji budovy a my jsme přesto šli za ním. Jako poslední hrdina nás vedl skrze zkázu a my ho následovali.
V sálu byla hlava na hlavě, někteří mu seděli přímo u nohou. Poslouchali jsme s napjatýma ušima jako jeden muž.
Když se vše uklidnilo, pan Kantůrek se usmál a začal nám vyprávět...
Moje nejúžasnější vzpomínka na pana Kantůrka je z bájného roku 2013, kdy jsem poprvé jela na Festival Fantazie. Ten rok byla opravdu obrovská vedra - a také přijelo asi o 1000 účastníků víc, než se čekalo. Chudáka pana Kantůrka vyhodili kvůli Mineconu z velkého sálu a zastrčili nás do malinkého, kde jsme byly opravdu naštosovaní jak sardinky.
Já seděla na zemi skoro jemu u kolen.
Na jeho historky, co nám tam vyprávěl, budu vzpomínat dodnes. GNU, pane Kantůrku.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, to si pamatuju. Tam šlo
Rya
Jo, to si pamatuju. Tam šlo doslova o život. Dodnes nechápu, jak se tolika lidem podařilo přežít bez jediné molekuly kyslíku v místnosti!
Dík za tu vzpomínku.
Káč.
Tora
Káč.
Garnát! Ano, to bylo
Keneu
Garnát! Ano, to bylo neopakovatelné. Díky za připomenutí.
Vůbec nevím, proč jsem tam
Smrtijedka
Vůbec nevím, proč jsem tam nebyla. Ale lituji toho hořce :(.
Děkuji za zážitek aspoň skrze drabble.