Zavinil to hajný Just

Celou patálii s chodským povstáním zakončenou popravou Jana Sladkého Koziny v podstatě opravdu zavinil hajný Just. Domažličtí radní mu odmítli zvýšit mzdu, on si na ně šel stěžovat až k císaři a tam císařský úředník prohodil údajně cosi o tom, proč se raděj nepřipomenou svými privilegii. Ty Chodové obdrželi už za Jana Lucemburského, v roce 1325 mohli na soudech užívat práva města, poté získali chodskou rychtu, soud i potvrzené zvykové právo, na základě něhož mohli provozovat řemesla, dávat děti do učení, byli osvobozeni od cel - to vše za hlídání zemských hranic. V roce 1621, po porážce stavovského povstání však dostal oblast chodských vesnic na Domažlicku Wolf Maxmilián Laminger z Albenreuthu, otec onoho neslavně známého "Lomikara". Ve chvíli, kdy vesnice právoplatně od císaře Ferdinanda II koupil, padla všechna chodská privilegia. Chodové se odvolali a práv se domáhali, ale v roce 1668 jim císař přikázal "věčné mlčení" a dal za pravdu Wolfu Maxmiliánovi Lamingerovi. Hajný Just jel se svou stížností do Vídně o dvacet čtyři let později, a když se vrátil s onou senzační zprávou, že se mají připomenout, Chodové okamžitě vyslali do Vídně dvoučlennou deputaci Jana Sladkého, zvaného Kozinu, a Davida Forsta.
Císař udělal chybu - choval se k deputaci vstřícně a s pochopením. Chodové z toho vyvodili, že jejich práva stále platí a rozhořela se roztržka, která byla, jak je všeobecně známo, ukončena v roce 1695 popravou Jana Sladkého Koziny. A to vše jen pro to, že jeden hajný nedbal varování své ženy...
Pramen: Co se nevešlo do dějepisu, Jan Bauer