Dejte mi čtyřicet pluhů...

Úvodní poznámka

Dneska trochu provětráme jednoho statečného kováře.
Jak to vlastně začalo?
Mikeš byl syn kovářův,
síly měl, až praskal dům
a k ní dobré nápady.
Sed jednou do zahrady
a povídá: Tatínku,
pomoz mi teď trošinku.
Do světa chci jíti,
chvíli v něm pobýti.
Na cestu mne vyprav, táto,
chci železo, a ne zlato.
Nebude to, doufám, meč,
co si, synku, ukoveš?
Kdepak, řeknu z jedné vody,
meče dneska vyšly z módy.

Fandom

Opravnik oblíbených otištěných omylů

Drabble

Tatínek pyšně obhlédl čtyřicet za sebou vyrovnaných pluhů. Nebylo to jednoduché, ale dokázal to. Nevěděl přesně, na co je synek potřebuje, tušil však, že na něco velikého. Jen proto dokázal sousedy umluvit, aby pluhy půjčili.
Celou noc zněl kovárnou rachot perlíku a sykot měchů. Otec se neodvažoval vstoupit.
Ráno vyšel Mikeš, usměvavý, s obrovským sochorem přes rameno.
„Promiň, tatínku, kousek mi chyběl. Přibral jsem tvůj meč, stejně jen visel na zdi. Je skvělý, koukej.“
Rozmáchl se, provedl předpisovou kladivářskou otočku a…
Ujížděli tiše, ve dne v noci, jen aby je vesničané, kterým sochor z jejich pluhů zbořil i kostel, nechytili.

Závěrečná poznámka

Jen pro vaši představu, jak by asi vypadal sochor ze sedmi centů (700 kg) železa -
byl by to kovový hranol o délce dva metry a rozměrech 21x21 cm. Předpokládejme tedy, že si ho Mikeš víc upravil do ruky. Ale i tak to byl slušný kousek.

Téma

DMD č. 26. pro 26. 4. 2017. Téma: Překovat meče v pluhy