Maxmilián a Valentina

Na zbylý nábytek společně natáhli povlaky proti prachu, a pak naposledy prošli celý dům. Na zahradě natrhali plnou náruč podzimních růží a donesli je na malý hřibitůvek. Pomalou chůzí sešli dolů na nábřeží, prošli se po promenádě, mlčky se rozhlíželi, a když zvony odbíjely klekání a v dáli se v katalánské vesnici objevila první světla, přišli synové se svými rodinami a byl čas na polibky, objetí a podání rukou.
Pak jí podal rámě, rukou stále pevnou, a ona se usmála, ve tváři drobné vrásky od radosti.
Už nebude žádné „čekat a doufat“, je čas na „objevovat a najít“.
Faraon odplouvá.