Sedmadvacátý

Ze sedmadvacátého schodu je nejlepší výhled.
Bože, cítím s tebou spřízněnost.
Ostatní se ode mě drží stranou. Sledují, kdy se blížím a opatrně ustoupí.
Bože, i tebe sledují, tvá podstata se chvěje na ostří nože a lačně čeká na krev.
Lidé jsou jen odpad. Až přestane téct krev, až vyjmou srdce, nezbude z toho ubožáka víc než položka k likvidaci.
Bože, v tuto chvíli patří tobě, ale pak bude patřit mně.
Já v Chrámu vládnu největší mocí. Všechny záležitosti končí v mých rukách.
I ti, co se mě štítí, vyhledávají místa úlevy.
Jen ten nejlepší se může starat o odpad.