Přestřelka

Výkřiky a zmatek.
Sviští blesky.
Stoleté dubové dřevo se kroutí a praští.
Prší kletby.
Křehké nádoby se mění na střepy.
Lampa vzala za své.
Temnota se svíjí vzteky.
Zaklínadla drtí štíty.
Zafučení větru. Náhlé studené ticho.
Lada se těžce zvedá uprostřed spouště, vykouzlí sféru. Snaží se vzpamatovat.
Dveře dokořán, Vostrý je pryč.
Na dlaždicích zůstal napůl omráčený strážník.
Břetislav zvolna ruší svůj štít a zděšeně lomí rukama, nenachází slova.
„Průšvih jak Hradčany. Vostrý letěl pro posily,“ vzdychne Lada. Nervózně se uchichtne: „Strážníka jste ale sejmul parádně.“
„Musím zavolat Vyšehrad.“
„Neblázněte. Šoupneme ho ven, on se probere. Zamkněte to tady. Zdrháme.“