Dnes to bude!

Před zimou se zavrtal do svého pelíšku. Snil o slunci, snil o oblacích, snil i o čmelácích bručících nad hlavou.
Když sešel sníh a první paprsky zesílily, začalo jej něco neklidně popohánět k probuzení.
Pomalinku se protahoval a rozkoukával kudy ven. Nejprve vystrčil jen špičku prstíčku. Potom pomaličku vysoukal ručky, jako by plaval prsa. Za ručkami se polehoučku vysouvala hlavička. Nenápadně, kousek po kousku. Nikdo si jej moc nevšímal.
Déšť jej opláchl a slunce zahřálo, čmelák nedaleko radostně zabručel. Krásně se napřímil a vystavil se světu. Dnes to bude!
Toho rána se zelená poupata přerodila v kouzelnou krásu spanilých tulipánů.