Jak Vokounka názvu došla, když v propasti krysa pošla

Bylo či nebylo za časů dávných,
klíč hladce vklouzl prý do dveří správných.
Tam zámkem otočil a vpustil nezvané,
alespoň tak si to vypráví krajané.
Zrádný Vokoun vpustil Švédy do Nového hradu,
jeho strážci netušili vůbec žádnou zradu.
Když to přišlo, bylo pozdě i hodit si mašli,
pobili a uloupili vše co v hradu našli.
Jidáš Vokoun stříbrňáky vesele si cinkal,
nebylo mu přáno aby v klidu s nimi spinkal.
Vesničané doslechli se o té jeho podlosti
a že prý ho okamžitě z Olomučan vyhostí.
Lítý dav se žene lesem, laskavosti prosti,
Vokoun padá do propasti, kde si zláme kosti.