Romance o třech sestrách z Generalife

Poznámka: Námět je podle pověsti z... zapomněla jsem odkud, jestli ze Sevilly nebo z Granady, tak jsem to šoupla do Alhambry.
Můj první pokus v životě o veršování, a co se mě týče, taky poslední.
Chalífa své tři dcery měl
Skryté ve vysoké věži.
Tolik krásy svět neviděl
Proto je bedlivě střeží
Zaida, Zoraida, Zoaraida
Vadnou květy pomeranče
Nač překrásná je zahrada
Když tu srdce steskem pláče?
Tři stateční muži mladí
K sličným sestrám láskou vzpláli
Večer struny loutny ladí:
Krásky, štěstí čeká v dáli.
Upleťte lano z copů svých
Noc jasmínem až zasvítí
Silné paže vašich milých
Vás ve hlubině zachytí.
Zaida, Zoraida, Zoaraida
Navzdor zlému otci svému
Každá lokny jak sen spřádá
Spěchajíc k muži milenému.
Však srdce krásné Zoaraidy
Hrůzná závrať z hloubky svírá
Silnější než lásky svody.
Navždy o samotě zmírá.