Silné ego

Bylo to celé takové divné. Seděli spolu u několika stolů. Bezejmenní.
Doteď to byli prostě Oni; ne, doteď to byl On nebo Ona (a někdy, opravdu, i To). Ti divní.
Teď ale byli spolu. Byli osobami. Nastala potřeba se rozlišit, pojmenovat. Stát se samostatným jedincem. Poznat ty druhé, i sám sebe.
Chtělo to jména. Silná, krásná, určující jména.
„Já budu Havran,“ vyhrkl mladý muž černých dlouhých vlasů spadajících dramaticky do tváře, oděný v černém koženém kabátu a černých džínách.
Obdržel úder korbelem od někoho od hlavu vyššího a dvacet kilo těžšího.
Vran to jméno viděl první a nebude se dělit.