Po dlouhém spánku…

Nechal si připevnit kyrys, nasadit helmu.
Sluha zaváhal. „Pane Vlade, čas se změnil…“
„Nesmysl. Spal jsem jen několik staletí a prožil dvakrát tolik. Změna je jen zdání.“
„Ale…“
„Neodmlouvat! Cítím, že zbroj má stále moc mě chránit, nic jiného mě nezajímá!“
„Střežil jsem ji jako své oko.“
„Jdeme!“
„Ale…“
„Poddaní musí poznat svého pána, byť upíra.“
Sluha rezignovaně otevřel tajné dveře. Vstoupili na nádvoří.
Postávala zde skupina lidí s postarší ženou v čele. Nevěřícně na dvojici vyvalila oči.
„Okamžitě sundejte tu zbroj!“ vykřikla.
„Taková drzost! Hned jí setni hlavu!“ zařval Vlad.
„Pane, ono to nepůjde. Víte, oni váš hrad znárodnili.“