Po bitvě

Bylo po bitvě. Přeživší se toulali po bitevním poli, jako by nemohli uvěřit že měli tolik štěstí. Duchů jejich padlých spolubojovníků i nepřátel si nevšímali, duchové si nevšímali živých.
U těla válečníka ve skvělé zbroji seděl jeho duch a pozoroval celou scenérii.
"TAK UŽ JE ČAS," ozvalo se mu za zády.
Duch válečníka otočil hlavu a kývl na Smrtě jako na starého známého.
"Konečně. Bohové mají vskutku smysl pro humor. Myslel jsem, že mě požehnali, ale bylo to prokletí. Dvanáct životů! Víš, člověk by řekl, že to bude snazší, ale každá smrt byla jen horší.
"ANO, VÍM."
Smrť máchl kosou.