Jolana se svěřuje

Dívám se na Jolanu, poslouchám a mlčím. Vidím sama sebe před lety.
Ano, mohla bych teď říct, tvůj zítřek jsem prožila včera. Tuším, co se mezi vámi dvěma bude dít dál. Ale neřeknu nic.
Vlastní zkušenost je nepřenosná. Jolana by mi v tuhle chvíli neuvěřila. Musí si tím projít sama. Já můžu jenom trpělivě naslouchat. A dívat se, jak si natluče nos.
V koutku mojí mysli se chvějivě krčí naděje, že Jolaně to s Markem třeba vyjde.
Jolana dovypráví. Pochválí babičce buchtu. Rozloučí se.
Na zastávce už čeká Marek: "Prachy máš?"
"Že váháš!"
"Babka vždycky dá. Stačí pár srdceryvných příběhů!"