Quende

Procházel jsem zahradami. Měsíční svit zaléval cesty a stříbřil koberce trávy.
Náhle jsem zaslechl píseň. Slovům jsem rozuměl sotva způli. Mou rodnou řečí byla sindarština. Otec by matku zabil, kdyby zjistil, že mě učí jazyku Noldor.
Isil unútië
ar i eleni,
endessë lómiva,
i lúmë autëa
erinqua caitanyë.
Dostihl jsem muže, jemuž patřil hlas, a zřejmě ho překvapil otázkou: „O čem zpíváš?“
„Mohu to přeložit, princi,“ řekl a začal recitovat.
Thinnant Ithil,
ar giliath…
„Ne!“ zastavil jsem ho. „Nenič tu píseň. Je nádherná.“
„Říkal jsi, že chceš vědět, o čem je…“
„Ano,“ odvětil jsem. „A proto se musím naučit quenye.“