Na Rusi

Sestra Čížková přehlédla řadu bílých plachetek, ošlehávaných prosincovým větrem. Byl druhý rok války.
„Nevím, proč jste dobrovolně v téhle zpropadené zemi... leckterá asi v legiích máte manžely a bratry. Nečekejte, že kříž vás rovnou pošle za nimi – pojedete, kam bude potřeba. Ale pokud máte přežít, pamatujte si:
Rusko je veliké a proměnlivé. Kde včera bylo bezpečno, bude zítra nepřítel! Z čistého nebe bude za hodinu vichřice! Jenom car je věčný...
A Rusko neodpouští – ani vás nepropustí nezměněné. Ani vaše milé. Možná najdete někoho jiného, než koho hledáte.“
Náhle přiběhl četař. „Posun fronty! Připravte příjem raněných!“
Sestra vzdychla: „Jako kdybych to...“