On the road

Tak jednou, dvakrát do roka. Ráno se obleču, jdu do práce a po cestě zjistím, že mám na nohách toulavý boty. Že musím vypadnout. Do hor. Dýchat. Jít 4 hodiny do kopce pro ten výhled, který mě v půli cesty odmění. Pro to těžko zachytitelný štěstí, který mě unese, daný fyzickou únavu a tím, že najednou všechno, na co se celej den koukám, je krásný a voní. Rumunsko, Ukrajina, Černá hora. Na tom nesejde. Všude to samý volání přírody.
Ale když v přírodě zavolá příroda, je to jiný příběh. Všechny kameny jsou malý, kleč pichlavá a zkuste najít vhodný listí!