Ráno na pláži

Ranní slunce mraky neprošlo. Kolem mě zněly modlitby, šepot a šplouchání vln. Vzduch páchl solí, ostře ji doplňoval zápach cigaretového dýmu a moči. Nejvíc ale čpělo napětí. Kdybych vztáhl ruku, možná bych ho ve vzduchu nahmatal. Jen na chvilku, na malý bolestný okamžik, jsem zavřel oči a představil si, že jsem doma. U úplně jiného pobřeží. Pak jsem je ale otevřel. Pošmourné ráno činilo Kanál ještě nehostinnějším místem, než jak ho popisovali chlapi ze 6. vzdušné divize, a já byl vmáčknutý mezi ostatními. Všude zelená a šedá, jen v dáli se proti obloze bělala pláž posázená ocelovými ježky. Vypadala oproti moři tak klidně! Ale bylo to jen zdání, klam, protože nad ní čněla opevněná kulometná hnízda a v písku čekaly miny.
Vylodění začalo a s ním palba, výbuchy, křik a spousta krve. Tolik krve, že voda zrudla a náš svět se zastavil. Jen kulky svištěly kolem v neměnném rytmu těžkého kulometu. A když pár metrů ode mě vybuchla mina a já chvíli neviděl a neslyšel, napadlo mě, že už se domů nepodívám. Pak jsem ale vstal a vrhl se do boje. Protože domov byl daleko, nepřítel blízko a voda, která v rudých pramenech neúnavně narážela do pláže Omaha, byla ledová.
6.června 1944 se na pláž s krycím názvem Omaha vylodila část americké armády (pěší divize a prapory jednotky Rangers). Bez podpory tanků, které z velké části skončily ve vodách Kanálu, zde během bojů padlo přibližně 3000 mužů. Pro srovnání, přibližně stejný počet mužů ztratila dohromady britská a kanadská armáda v bojích na plážích Gold, Juno a Sword.