Když se poprvé setkáte, ani mu nepodáš ruku. Stěží na něj promluvíš. Jenom koukáš a máš z něj strach. Připadá ti ošklivý. Utíkáš.
Když musíš s utíkáním přestat, myslíš si, že je to počasím. Poprvé promlouváš a on ti dává šanci. Přijímá i to málo, co umíš dát, a je za to vděčný. Povzbuzuje, podpírá.
Když s ním mluvíš, vždycky tě poslouchá. Jenom tebe, nikdo jiný jakoby v tu chvíli neexistoval. Sebereš odvahu. Jdeš za ním se srdcem na dlani. Skrze vlastní bolest poznáváš jeho trápení. Jste si podobní. Spřízněni v boji s temnotou. Dvě duše spojené nití rodných hor.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já tomu sotva rozumím,protože
strigga
Já tomu sotva rozumím, protože jak jsou v něčem hory, jenom sedím a zasněně koukám... tolik mi chybí. Musím zas někdy brzo vyrazit do Alp. :) Děkuju.
Děkuju i já. Za komentář.
Profesor
Děkuju i já. Za komentář.
Mně kopce taky chybí, i když se nejedná o Alpy, nýbrž o nejmenované české hory.
to zní tak osudově majestátně
Aries
to zní tak osudově majestátně. K horám se to skvěle hodí
Dík.
Profesor
Dík.
Pěkně vystižení dva lidi,
ioannina
Pěkně vystižení dva lidi, kterým se v placatém kraji tolik, tolik stýská.
Děkuji.
Profesor
Děkuji.
To je tak krásně romanticko
Peggy
To je tak krásně romanticko-nostalgické...
Ano, nostalgické to je.
Profesor
Ano, nostalgické to je. Děkuji.
Tohle je krásné, osobní <3
Lejdynka
Tohle je krásné, osobní <3
Díky ti.
Profesor
Díky ti.
Ta poslední věta je
Smrtijedka
Ta poslední věta je neskutečná.
Kačenkuju k zbláznění.
Děkuju.
Profesor
Děkuju.