Pětatřicet - pokračování

Chvíli ji pozoruje přimhouřenýma očima a pak se pomalu, krutě ušklíbne.

"Ale, ale, ale! Taková ošklivá věc! Copak to se dělá?" Zvedne se z křesla a udělá několik kroků směrem k ní. Tonce se zhoupne žaludek, ale Taxa se zastaví u sekretáře a z balíčku cigaret vytáhne další retku.

Vysmívá se jí, ale proč? Čekala, že bude zuřit, že ji uhodí, že přivolá ty svoje partyzány. Čekala cokoliv, ale tohle ne.

Taxa je najednou těsně u ní, prsty jí zatíná do paže, dech mu páchne tabákem a kořalkou. "Vidělas je spolu, že je to tak?!"

Tonka ucukne, ale Taxa ji drží pevně, trhne s ní zpátky, že mu skoro padne do náruče, cigareta v koutku úst se mu chvěje a nad horním rtem, v rašícím strništi, se rosí drobné kapky potu. Pozdě ji dochází, jakou chybu udělala, že za ním šla.

Znovu s ní zacloumá: "Že je to tak?!"

Tonka zoufale zavrtí hlavou, ale oba vědí, že je to lež.

Najednou ji od sebe odstrčí, Tonka se zapotácí, až málem upadne: nohy ji sotva nesou. Ale i Taxa se musí opřít o sekretář, aby znovu našel rovnováhu, a Tonce v tu chvíli dojde, že je opilý.

"Jářku, prokázalas mi službu," uchechtne se. "Kdybys to nebyla ty, musel bych do světa sám vykřičet, jakou mám doma děvku."

Padne zpátky do křesla, pružiny zaskřípají pod jeho vahou.

"Tvářila se, že je něco lepšího, když má zazobanýho papínka. Nebyl jsem jí dost dobrej, ať jsem dělal, co jsem dělal, porád nade mnou ohrnovala nos. A pak vleze do postele takovýmu póvlu, mrcha jedna!"

To, že přestal mluvit spisovně, Tonku vyděsí víc, než všechno před tím.

"Němci jí to spočítali za mě, takovej konec jsem jí ani nepřál. Ale to ti povidám," nakloní se k ní důvěrně a oči se mu lesknou, "ten kurevník za to zaplatí. Spadla klec, ptáčku!"

Rozesměje se, jako kdyby řekl nějaký vtip.

Tonka vyběhne ven, do teplého večera a v uších jí zní ten krutý, opilý smích.
Nikdo se ji nesnaží zadržet.