5. Program

Vydatná snídaně a zmrzky neustále tížily v žaludku, proto jsem pomalou procházkou zamířila ke hradebním schodům směrem do centra.
"Já bych chtěla jet tramvají, jela jsem s ní jenom jednou," žadonila Maruška.
"Určitě ještě bude příležitost, teď potřebuji sehnat program kin a ten v tramvaji není. Kdy jsi jela tramvají, vždyť ve Zlíně nejsou a nebyly, jen trolejbusy?"
"Trolejbusy, co to je? Za mě nebyly."
"Autobusy, které jezdí na troleje podobně jako tramvaje."
"V Brně, s kámoškami jsme utrácely prémie."

Vyšlapaly jsme schody. Kousek od hradeb stálo kino Hvězda. Spoléhala jsem, že ve vitríně bude vystaven program. Byl, ale starý a kino z technických důvodu zavřené. Skrz skleněné dveře jsem viděla staré dřevěné sedačky různě poházené na chodbě.

Rozvažovala jsem, jestli se vydat nejistou cestou k dalšímu kinu, či se kousek vrátit a v knihovně prostudovat Kulturní přehled.
"Netušila jsem že je O. tak hezké město," vstoupila mi do myšlenek Maruška.
Vzhlédla jsem k barevným fasádám renesančních domů.
"Jo. Nedávno prošly rekonstrukcí," vysvětlila jsem, ale už jsem nedodala, že šlo o Potěmkinovskou akcí, kdy se opravily jen střechy a omítky směrem do ulice, což přivádělo místní památkáře k šílenství.

Pomalu jsem scházela k Dolnímu náměstí, kde stála knihovna, když jsem uslyšela: "Katko! Katko!"
Kolegyně z kruhu: " Ahoj. Jak se máš? Co tu děláš? Myslela jsem, že jdeš na zkoušku až zítra."
"Taky že jo, pamatuješ. jak nám Úbl vykládal, že před zkouškou je nejdůležitější se uvolnit? Byla jsem nervózní, jak sáňky v létě, usoudila jsem že v takovém stavu se nic nenaučím a že bude lepší vyrazit do kina. Jenom nevím co hrají, myslela jsem, že si ve Hvězdě prozkoumám program, ale nebyl tam. Nevíš, co se teď hraje?"

"V sobotu jsme s Pavlem byli na Bezva fintě s Belmondem ve Světozoru."
"To ale není moc romantické, co?"
"Znáš to, honičky, střílečky a podobně. Ale počkej, myslím že ve Vesmíru dávají Jestřábí ženu, takovou rytířskou romanťárnu."
"Jo, to bude to pravé, nechceš jít se mnou?"
"Ráda bych. ale jsem domluvena s Pavlem, jdeme do bazénu. Medici mají volné hodiny. Tak se měj."
Ahoj už jsem řekla jen jejím zádům.