Takzvaný sobotní bacil úřaduje spokojeně a já se aspoň můžu vrátit k tomu, že už mám dvě koloběžky, přestože jsem jenom jedna.
Takže ta Tiny, tedy Finch.
Po vzpomínkách na to, jak jsme se s Royou mořili dva, než jsme ji ze součástech složených v krabici upravili do pojízdného stavu, jsem si nechala Finche poslat do práce. Bude sice menší, ale už vidím, jak ji stav v jednom...
Balík dorazil v rozumném časovém období (voni to nejdřív museli poslat do lakýrny, víme? Protože jsme přece chtěla ten zakázkovej lak!); tak akorát, abych si s sebou mohla vzít Finche do Brna na Fénixcon.
Načež začalo sněžit.
Vždycky, když mi dorazí koloběžka, sněží!
Plány s brněnským výletem tímto dospěly ke konci. Jasně, tak z nádraží do hotelu dojdu pěšky, jsou to jen dva kilometry. Nebo tak nějak. Hele, na zádech budu mít batoh velký, protože bude obsahovat knihy a ty hezké kozačky a taky pseudoviktoriánský kostým, a s tím na nové koloběžce v těch hrozících třech centimetrech sněhu... asi radši ne. Kromě toho co já vím, jak by se na koloběžku tvářili v hotelu.
Ale i tak ji postavím.
Už při prvním vybalování se mi ulevilo. Na rozdíl od Royi dorazil Finch s už nainstalovanými koly, oběma!
To byl ten nejobtížnější oříšek.
Hele, jo, blatníky, jsou k nim ty šrouby a tadyty podložky, ty jsou nějaký lepší než pamatuju. Kde mám ten šroubovák... jo.
Hele, řidítka, ta odlehčená. Nějak je budu muset to... brzdy už tam maj, dobrý, i strčený. Kde mám ty gripy a zvonky... jo.
To půjde dobře.
Prvním krokem je postavit koloběžku na nožičky, tedy na kolečka. Stojánek stojí a Finch taky. Následně laboruju s řidítky a začínám nadávat jako špaček. Tedy hlavně sobě.
Jsem z Royi zvyklá, že má primární, přední brzda je na pravé straně. Mám dominantní pravou ruku a zvyk z kola brzdit více pravou. A to je sice hezké, ale když já to do Miba nenahlásila! Přední brzda tedy smutně pokukuje na levé srtaně, zadní na pravé. Chvilku přemýšlím, že řidítka otočím, ale když ony kromě levo / pravo mají i nahoře / dole.
No, to je detail. to „se“ prohodí.
Takže teď blatníky.
Návod na instalaci blatníků si náhodou ještě pamatuju; nejlepší je instalovat se sundanými koly.
Ale houby, nandavání kol je na tom celým nejhorší. Vo co, že je tam nějak šikovně provleču!
A ano, nějak šikovně je tam provlékám, šťastná a spokojená sahám pro klíš a šroubovák a...
Tyvole imbus! Tenhle šroub není křížový, jako u Royi, je imbusový! Aaaah, kde mám multinástroj! Tenhle? Tenhle? Aaaaa, tenhle, dobře.
S pomocí kolegyně (protože na přidržení blatníku potřebuju aspoň jednu ruku, na šroubování potřebuju ruku a na držení klíče potřebuju ruku a to jsou aspoň tři ruce) úspěšně instaluju přední blatník. Připadám si jako úspěšná a drsná žena, než přijde ke slovu blatník zadní.
Totiž, koloběžky Mibo mají zadní brzdu chráněnou takovým ohnutým kouskem kovu, abyste si na ni náhodou nešlápli. V onom kousku kovu je díra ve tvaru M - loga Miba. No a u Royi je ta díra pozicovaná tak, že když jí prostrčíte šroubovák, snadno můžete dosáhnout na hlavičku blatníkového šroubu a šroubovat.
U modelu Tiny je maličko mimo. Spolu s nutností imbusového klíče pak dojde k situaci, že tímto velice nepohodlně držíte hlavičku šroubu a z druhé strany šroubujete klíčem, ale přerušovaně, protože vám v tom vesele překáží zadní kolo.
Eeeech.
Ale co, blatníky chci.
Ono to není obtížné, jen zdlouhavé.
Hele, a je to. Blatníky jsou zablatněné, teď nastrčit řidítka, nasadit gripy... zvonky... ano... ano? Skvělé.
Jedu kancelářskou chodbou tam. A zpátky. A tam.
Zatím dobrý.
Teď už jen prohodit ty brzdy. To musíte brzdu nejdřív povolit u kola, tím, že stisknete jejich čelisti, vytáhnete, pak vás to pustí přímo u brzdových pák, vyměníte jeden šlauch za druhý a hotovo.
Zlačím k sobě brzdové čelisti a nic.
Ve dvou tlačíme brzdové čelisti a nic.
Ehm.
To v kanceláři není žádný silný muž?
Jdu si na to udělat čaj. Před recepcí postává kolega.
„Ty mi určitě pomůžeš,“ úkoluju ho.
Přivážím koloběžku a měla jsme štěstí! Pomůže mi.
Kolega je totiž cyklista a zná takový trik s vidličkou (nebo úzkým šroubovákem), takže pak nemusíte k sobě tlačit ty zatracené brzdové vidlice.
Já bych vám ho popsala, ale je to spíš na předvedení. Takhle... v brzdových pákách tam na vokraji votočíte trošku tenhle bazmek, takže uvidíte tamten drát a todle kovový a to si povysadíte trošku tou vidličkou a tím se vám to trochu povolí v brzdě a pak ji vyndáte.
Rozuměli jste tomu?
To nevadí že ne.
Během pěti minut mám brzdy prohozené ke své spokojenosti.
Načež začne sněžit víc.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit