38. Co je to civilizace

Všechno šlo až příliš hladce a lidé byli až příliš spolupracující. Bylo jasné, že něco takového nemůže vydržet věčně; nemůže to vydržet ani dlouho.
Přímý a tvrdý přístup plukovníka MacKaye dal lidem iluzi řádu, na chvilku. Ale lidé jsou lidé, mají své slabé stránky a své potřeby.
Třeba potraviny. A benzín.
Hotel Cruachan, kam se velitelství přesídlilo z outdoorového centra, nabízel pěkný výhled na mořskou zátoku. Na rozdíl od jejich minulého působiště nebyl obklopen supermarkety a benzínovou pumpou.
Informace o nepokojích a potenciálním rabování měli tedy z druhé ruky.
Samozřejmě to celé začíná starostí o děti. Vždycky je potřeba získat dost jídla... pro děti. A šatů. A tvrdého alkoholu.
Pro děti všechno.
Obchodní dům Morrisons má prosklenou fasádu, která přímo vybízí k rozbití nákupním vozíkem. Naštěstí jeden nebo víc nárazů vydrží bez toho, aby se rozbila. Ale i její popraskání je problém.
Lidé koukají, nejistí, jestli mají zasáhnout, připojit se, nebo radši opatrně zmizet. Nikdo nic nedělá - kromě skupinky asi osmi zoufalých otců od rodin (pravděpodobně) s dvěma nákupními vozíky. Kladiva zatím nemají.
Jedna půlka policejní hlídky od vchodu se jim vydává promluvit do duše, ale když vidí jejich zápal, zaváhá. Přece jen postavit se sám proti osmi, to není jen tak.
Druhá půlka policejní hlídky zvolila strategický ústup. I když sama sobě tvrdí, že běží pro pomoc. Blízký Lidl se zdá taky v obložení, ozývají se odtamtud zvuky divoké rvačky. Ze změti končetin a divokého řevu nakonec jeden po druhém vylétávají poražení. Vítězové mají dresy; to blízký klub shinty zažil nevhodné přerušení tréninku.
Vedle jejich stadionu nikdo rabovat nebude.
Hráči shinty, třímající své hole, jsou rozjařeni vítěznou bitkou a nedá moc práce je přesvědčit, aby v konání dobrých skutků pokračovali.
Skleněná fasáda Morrisons ještě nestačila úplně prasknout, když se na parkoviště nahrnul žluto černý tým, který dobře nacvičenými údery zpracoval potenciální rabující. Byla by z toho spousta vyloučení. Atmosféru plnou napětí a zoufalství zvolna zachvátil sportovní duch a brzy bylo jasné, která strana je ta správná.
Rabování byl konec.
Tou holí to pěkně bolí.
Civilizace vyhrála nad chaosem.
Zároveň přibíhající přepadení blízké benzínky ztroskotalo na faktu, že bez elektřiny nejdou čerpadla spustit. A občanům hlasitě se dožadujícím benzínu nikdo neporadil alternativní způsob získání zásob pohonných hmot z podzemních nádrží.
O tom všem se MacKay dozvěděl až se zpožděním. Povzdechl si. Promluvit si se sportovními kluby. A ředitelem střední školy. Jako základ místní domobrany by to mohlo stačit.
To může koneckonců zařídit zastupitelstvo.
Do Obanu to bude chtít vyslat někoho osobně. Někoho, kdo bude mít dost pravomoci dohodnout spolupráci a rozhodovat. Vojenská hlídka na to stačit nebude.
Vojenská hlídka; až se znovu ohlásí, pošle ji na jih. Je zapotřebí zkontrolovat průjezdnost břehů Loch Awe. Hlavní silnice nebude bezpečná, už tam jednu hlídku ztratili. Ale severnější zkratka z Kilmelfordu by mohla fungovat.
Auto nechají v Obanu, jen ať se šetří benzín.
Vezmou si kola.
Stejně se na té uzounké silničce nedá jet moc rychle.
Jeden za druhým, v odstupu. V případě problému ten zadní přežije a dá zprávu.
Neviditelné zóny smrti, to je ale novinka. Kdyby měli nějaké bidlo, před sebou, na něm klec s kanárkem...
Nebo s myší...
Přece jen, snáz dneska seženete myš než kanárka a v Obanu je určitě aspoň jeden Zverimex.
Pohybující se zóny smrti, to je problém. Jak vědět, že to, co je dnes bezpečné, bude bezpečné i zítra?
Všichni umřeme.
Kdyby se předsunutá hlídka obklopila několika klecemi s nějakými... krysami... a kdyby některá z nich zemřela, rychle by se přesunuli do bezpečí. To zní, jako plán.
Prozatímní.
O těch smrtících zónách bude zapotřebí zjistit víc. Rozhodně dřív, než s jejich existencí seznámí veřejnost. On sám z nich má nejistý pocit... lze si snadno představit, jakou paniku by pohybující se zóny smrti vyvolaly mezi běžným obyvatelstvem.
On aspoň může něco dělat.
Rychlá silnice, dobrá ústupová cesta, strategické místo. Je pravda, že v okolí Fordu ztratil hlídku. Ale pro průzkum bude vhodnější trochu exponovanější místo.
Silnice A82, severně od Inveraranu. A tým, který je v Obanu, už v okolí průzkum dělal.
Jen je zapotřebí, aby s sebou měl dostatek pokusného materiálu.
Jeden tým celé hranice nezabezpečí, ale... koneckonců; zatím může obvolat okrajové oblasti a upozornit je, aby na strategická místa instalovala pokusná zvířata.
Zatím to sehraje jako detekci jedovatého plynu.

Byl to zvláštní pohled. Dva cyklisté na horských, plně odpružených kolech se se zaťatou urputností probíjeli stoupající silničkou. Kola byla obložena klasickými cyklistickými zavazadly, to zadní kromě toho ještě táhlo vozík.
Z vozíku se čas od času ozývalo zapištění.
Přední kolo mělo na vidlici zbytky nějakého jistě velice složitého upínacího zařízení. Ale jak řekl Roger, když mu klícka s myší už po třetí upadla tak, že se skoro zamotala do drátů kola, „Tady je určitě bezpečno, a jestli není, tak radši umřu sám, než abych se přerazil o myš.“
Ford byl přece zelený.
Silnička na západním břehu jezera nebyla o nic širší než zkratka, kterou přijeli. Šedá obloha potemněla a od jezera začal foukat studený vítr.
Na kole se vzdálenosti překonávají podstatně déle než autem.
Zvlášť, když prší.
Plán zněl dojet do Fordu a tam přespat. Jednu chvíli uvažovali, že bude lepší zabivakovat u cesty. Nechtěli zapínat světla, schovávali si je na horší časy, protože měli omezenou zásobu baterií. Zdálo se, že brzy nebude vidět na krok...
Ale potom stromy po okrajích cesty ustoupil a asfalt silnice se zřetelně leskl velkými kalužemi.
Pak se za zatáčkou objevilo světlo.
Někdo ve Fordu měl větrnou turbínku.
Ještě tu je civilizace.