Jednoho podvečera se u Rafaela v kavárně objevil Sváťa Lahodil. Tentokrát pěšky a v civilu.
"Nazdar, kamaráde! Tentokrát jsi tu bez vozu?"
"Ano, protože si chci u tebe dát mimo jiné pořádného frťana! A neptej se mě, jak se daří. Musel bych ti odpovědět, že to stojí za obsah mé práce."
"Copak? Lidé málo defekují?" zareagoval Rafael v žertovném tónu.
"Ale houby. Měl jsem průser. A to doslova a do písmene."
"Co se týká frťana, můžu ti nabídnout kvalitní koňak, který si tu pravidelně dává básník Mumraj," ucítil Rafael šanci na solidní kšeft.
Sváťa si tedy poručil kávu a onen koňak a poté se rozpovídal.
"Sám víš, že moji zaměstnanci byli vyjma tebe samí pochybní týpkové víceméně ze spodiny společnosti. Ale ten poslední bohužel předčil všechny. Že je na drogách, to jsem tušil. Byl jsem však vždy dalek toho, abych někoho na drogy testoval. A to asi byla chyba. Abych to zestručnil. Zhulenej mi vypustil obsah cisterny do žumpy a zákazníkovi znečistil v baráku několik místností. Ušetřím tě barvitého líčení podrobností, byl jsem nucen okamžitě uzavřít dohodu o náhradě škody a promptně to dotyčnému vyplatit. Dovedeš si představit, že to byla astronomická částka."
"Mám pro tebe jedinou radu. Vymáhej náhradu z toho hejhuly. Chceš-li, zprostředkuji ti kamaráda advokáta."
"Člověče, z toho bych vymohl naprostý kulový. Je to loser s trvalým pobytem na úřední adrese a čelící už několika exekucím. Na tom bych si nic nevzal, za advokáta bych jen zbytečně utrácel. Tak jsem dopadl, když jsem chtěl dát šanci člověku, který to neměl v životě lehké. Pro dobrotu na žebrotu. Ještě, že k tomu došlo v jeho zkušební době a mohl jsem ho vyrazit naprosto jednoduše."
"Nemysli, Sváťo, u mě to taky nestojí za nic. Já pro změnu musel zaplatit odškodné jednomu týpkovi, kterému jsem takříkajíc dal do ciferníku, a musel jsem si na to půjčit."
"Nekecej! Ty jsi přece nikdy nebyl rváč. A myslel jsem, že sem do kavárny chodí jen kultivovaní lidé."
"Bohužel, ne vždy. I zde se taková situace, kterou by člověk tipoval spíš do putyky nejnižší cenové skupiny, vyskytla."
Dva kamarádi podnikatelé si pak ještě chvíli notovali, jak je jejich podnikání náročné, až nakonec Sváťa zhodnotil své dojmy.
"Stejně jsi byl, Rafíku, bezkonkurenčně mým nejspolehlivějším parťákem za celou dobu mého podnikání. Ne, že bych chtěl malovat čerta na zeď, co se týká budoucnosti tvé kavárny, ale u mě budeš mít vždy dveře otevřeny."
Rafaela potěšilo kamarádovo uznání, v duchu však doufal, že na eventualitu jeho návratu do firmy Lahodil nedojde.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit